Zpověď matky (11.část): Jen my, bolest a obavy
Neudržela jsem se. Zastoupila jsem eskortě cestu a vzala jsem ji do náruče. Pak to samé udělal i manžel. Policisté byli trochu zaskočeni a zareagovali až po chvíli. Naši holčičku v poutech odvedli. Zůstali jsme na chodbě sami – jen my, právník, ticho a prázdno. Nevěděli jsme, kam ji vedou, kam ji odvezou, co se s ní bude dít, jak to chodí.
Právník řekl, že bude potřebovat peníze na základní věci, než bude mít povolenou nějakou návštěvu.
Ve vazbě ani ve věznici nemůžou mít lidi u sebe peníze. Musí se jim převést na vězeňské konto. Manžel vytáhnul z peněženky tisícikorunu a požádal právníka, aby to zařídil. Potom jsme se domluvili, že za ní právník hned půjde, protože ji odvezli do Ruzyně. My jsme jeli domů připravit pro ni pár věcí pro začátek.
Bylo třeba zabalit nějaké hygienické potřeby a … a co? To jsme nevěděli. Připravila jsem tedy základní spodní prádlo, pár triček a tepláků, dopisní papíry a známky a právník jí to odnesl.
Zůstali jsme sami, s námi zůstala obrovská bolest a obavy.
Odpoledne nám volala babička, že dceru asi viděla v televizi v odpoledních zprávách. Babička už ale velmi špatně vidí, tak si nebyla úplně jistá, že je to ona. Po večerních zprávách jsme už neměli žádné pochybnosti. Byla to ona a reportáž o ní byla také šokující. Policisté prý zatkli jednoho z největších dealerů poslední doby. To byly naše první a jediné informace – informace z bulvární televize, kde z toho udělali velkou show a podali to tak, aby to vyznělo jako trhák. Šokovaně jsme zírali na obrazovku. Dcera přece ještě nebyla odsouzená, přesto ji nikdo nezakryl nebo nerozmazal tvář, všichni, kteří ji znali, ji museli poznat, nebylo pochyb, že je to ona. Vyprávěli o tom, jak ji půl roku sledovali, jakým stylem pracovala, vypočítávali, na kolik si tak mohla přijít a v jak luxusním bytě bydlela a žila si nad poměry.
V televizi byly i záběry z jejího „luxusního“ bytu. Nezapomněli ukázat, i jak hezké měla prkénko na záchodě. Co zapomněli, to je ukázat, jak byl celý byt zařízený. Byla v něm totiž jen kuchyňská linka, která v bytě byla už před jejím příchodem, jinak měla všechny věci položené na zemi, protože na skříně a skříňky neměla peníze. Ovšem prkénko na záchodě bylo její, to je pravda. Kromě toho, že neměla zamlžený obličej a byla velmi dobře poznat, tak kdyby snad měl ještě někdo pochybnosti, zda je to ona, tak v dalším záběru byla, jak se mazlí s naším psem. To bylo jako kdyby tam byl přímo podpis a čitelné jméno, protože, zvlášť mezi pejskaři, je pes naprosto přesně identifikován a všichni vědí, komu patří.
Běželo mi hlavou: „Tak teď už budeme muset chodit jen kanálem, jaká je to ostuda“. Hned jsem také zaznamenala pár telefonátů od lidí, kteří ji i našeho psa poznali. Kromě ostudy jsme se báli i závisti lidí, kteří ty zprávy viděli a slyšeli, na kolik si přišla. Bylo to tak zavádějící. Já ji v žádném případě nechválím a nehájím, ale člověk by měl vědět, že se ani takhle nedá přijít ke kdovíjakému jmění. Bez debat je, že si vydělala na nájem a na jídlo, měla na taxík a měla co na sebe. Na druhou stranu ale nemohla si dovolit koupit postel, skříň, pračku….. Tak sakra jaký to byl nadstandartní a luxusní život? Byl to tvrdý kolotoč, z kterého se nedalo jen tak vystoupit.
Já vím, že nás ani ji nemůže nikdo litovat. Ale vadí mi, když vidím reportáž, která je zavádějící. S televizními zprávami to tak určitě bylo vždycky, ale to jsem neznala podrobnosti a některé reportáže jsou tak sugestivní, že o nich člověk příliš nepřemýšlí a věří jim. Teď jsem znala pozadí a jasně jsem viděla, jak překrouceně podávají v televizi informace. Ta reportáž končila větou, že dealerka teď na pět let změní svoji luxusní adresu za adresu v Ruzyni.
To byla bomba.
Vždyť to byl do jisté míry náš jediný dosavadní zdroj informací a ten, kdo ji viděl, o tom nebude jistě ani trochu pochybovat. Jsme rodiče kriminálníka, to už nám nikdo neodpáře. Ale to je jen jeden úhel pohledu. Musíme čekat opovržení a závist od okolí a zároveň se musíme prát s naším strachem o naši holčičku, která prožívá také hrozné chvíle.
Ano způsobila si to sama, ale to nic nemění na tom, že teď prožívá hrůzu ze všeho kolem sebe. Nedokázali jsme ji ochránit před drogami a ani před kriminálem. To je strašné. Zase další věc, kterou známe jen z filmů. A o to je to horší. Nikdy jsem neviděla, že by ve vězení bylo něco pěkného. Také proto je to vězení, aby se tam nikomu nelíbilo, aby z něj měli lidé strach a aby se tam nechtěli dostat.
Pavla Matějů
Zpověď matky (29.část): Vydrží ?
Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.
Pavla Matějů
Zpověď matky (28.část): Dovětek
Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.
Pavla Matějů
Zpověď matky (27.část): Propuštěná
Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.
Pavla Matějů
Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku
Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.
Pavla Matějů
Zpověď matky (25.část): Psychika je prevít
Pořád jsme doufali, že ji na vánoce pustí domů a že už budeme všichni spolu. Nestalo se tak. Těsně před vánocemi jsme měli umožněnou návštěvu. Přivezli jsme jí maličký skládací vánoční stromeček s miniaturními ozdobičkami a trochu vánočního pečiva, protože už měla nárok na přijetí balíčku a dostala k balíčku povolení ho přijmout. Dcera si tam ten maličký stromeček ani nechtěla nechat, měla strach, že když by si vánoce připomínala, že by jí bylo ještě hůř.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ředitelem Vojenského zpravodajství by mohl být Bartovský, nahradí Berouna
Novým ředitelem Vojenského zpravodajství (VZ) by mohl být Petr Bartovský. Kandidáta dnes na...
Zakázky TSK jen vyvoleným. Za manipulaci tendrů soudí 15 lidí a čtyři firmy
Hlavní líčení v kauze zmanipulovaných zakázek Technické správy komunikací hlavního města Prahy...
Europoslanci prodloužili volný obchod s Ukrajinou, unijní farmáře více ochrání
Europoslanci schválili prodloužení volného obchodu s Ukrajinou, ovšem s kroky k vyšší ochraně...
Protesty za Gazu zachvacují americké univerzity, policie masivně zatýká
Kolumbijská univerzita v pondělí kvůli demonstracím zavedla distanční výuku a na nedalekých...
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4906x