Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (16. část): Hnusný paradox

23. 01. 2015 23:55:05
Situace se ale změnila. Najednou se mě ta otázka začala týkat. Najednou mě muselo zajímat, v jakých podmínkách žije dočasně moje dcera. Najednou jsem se musela smířit s tím, že i já přestoupím tu hranici mezi svobodou a mřížemi, že projdu vrátnicí, protože přece musím s dcerou zůstat v kontaktu. Musím ji navštěvovat, když mi to bude umožněno.

Vyříkat si s ní celou situaci můžu kdykoliv později.

Teď jsem její máma.

Jsem máma jedné vystrašené holky, která se dostala do opravdového problému. Problému, který si sice způsobila sama a který si před tím nechtěla připustit, ale teď v něm je a musí se s tím denně vyrovnávat. Už jí určitě došlo, co se událo, kde je a kde nějakou dobu pobude.

Z věci, která byla vždycky dál než na okraji mého zájmu, se najednou stala moje priorita. Najednou jsem se začala pídit po tom, co se za tou ohavnou zdí děje. Začala jsem hledat na internetu, jak se tam asi tak žije, co říkají Ti, co už „to“ mají za sebou. Co říká zákon, jaké jsou zákonné podmínky vazby. Považte, já jsem teprve teď zjistila, že existuje rozdíl mezi „vazbou“ a „vězením“. Ze zákona a z logiky věci mi stále vyplývalo, že člověk ve vazbě je člověk, který ještě nebyl odsouzený. O kterém se stále ještě jedná, který je prověřován, který byl sice policií zatčen, ale policie sama stále ještě záležitost vyšetřuje, pátrá, hledá důkazy a shromažďuje je tak, aby pak příslušný soud mohl posoudit, zda jsou dostatečné, zda skutečně ukazují na toho člověka, který je ve vazbě a zda je tedy možné oficiálně říct, že něco závažného provedl a je tedy třeba ho odsoudit a držet stranou společnosti.

Moje dcera byla dealerkou drog. O tom nebylo pochyb a tak to nezpochybňuji.

Jímá mě ale hrůza, že se do vyšetřovací vazby může dostat kdokoliv z nás. Z nás bezúhonných, z nás, kteří jsme třeba jen řidiči a do problémů se můžeme dostat naprosto nechtěně kdykoliv, když jedeme autem a jsme třeba v nesprávnou dobu na nesprávném místě, potkáme se s nebezpečným blbem a situaci na silnici nezvládneme. Vždyť víme, že můžeme být jakkoliv pozorní a pečliví, ale nelze stoprocentně říct, že svým autem nikdy nikoho neohrozíme nebo nedejbože nezabijeme. Přesto, že něco takového můžeme způsobit, necítíme se být špatnými a zavrženíhodnými lidmi. Byli bychom jistě v takovém vážném případě připraveni připustit naši vinu třeba na usmrcení člověka a také bychom byli připraveni přijmnout trest. Trest by ale měl vždycky přijít až po odsouzení a měl by to ale být trest důstojný. Ač by se něco takového v našem životě přihodilo, pořád bychom zůstávali lidmi a nikdo by neměl šlapat po naší důstojnosti.

Jenže realita je odlišná. A to jsem dříve opravdu nevěděla. Pro „normálního“ člověka je velkým a nepříjemným trestem už to, že ho někdo odloučí od jeho blízkých a vytrhne ho z domácího prostředí, změní jeho dosavadní zvyky, donutí ho setrvávat v prostředí, které by si za normálních okolností sám nevybral, a s lidmi, s kterými by normálně také nesdílel jednu malou místnost. To velkému množství lidí už dostatečně stačí k tomu, aby byli potrestaní.

V našem českém prostředí být ve vazbě znamená trpět víc, než být odsouzený a pobývat ve věznici. Lidé se z vazby (kromě toho, že se těší a doufají v propuštění) doslova těší do vězení. To je přece hnusný paradox. Kde je ten výchovný moment? Kde je tedy ten trest, když největší trest si člověk odbyde ještě před tím, než někdo rozhodne o jeho vině?

Já mohu popsat moje osobní vnímání (alespoň částečně) z vazby dcery v Praze v Ruzyni a v Litoměřicích. Dám k dobru, co mi vyprávěla a i naše osobní pocity z návštěv v těchto nevábných místech. Vyzvala jsem ji, aby také napsala své zážitky a postřehy. Třeba to udělá. Kdo ví?

Autor: Dana | pátek 23.1.2015 23:55 | karma článku: 7.92 | přečteno: 1401x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8009 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8393 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14935 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7693 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

Když se u nás mlátilo...

Víte, co jsou to žňovky? Jsou to zelená, nakyslá jablíčka, která dozrávají v červenci a trhají se v době kolem žní. Proto se jim na Slovácku říká „žňovky, i když například na Valašsku, nevím proč, jim říkají skleněnky.

28.7.2017 v 17:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Karla Bennett

Zpravy z jednoho nedelniho odpoledne.

Nedele 3:00 PM, mlady muz, ktery vyhrozoval svoji pritelkyni a ona na nej zavolala policii, se zabarikadoval v dome a po policii strilel z lovecke pusky. Policajt byl dvakrat zasazeny do nohy...

27.7.2017 v 23:45 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 317 | Diskuse

Jitka Štanclová

A já se tak snažila!

"Fakt, holky! Málem jsem dnes duši vypustila. Ale co bych neudělala na to naše výročí. Čtyřicet let pospolu, to je dneska až nenormální jev, že jo!"

26.7.2017 v 21:16 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 866 | Diskuse

Karla Bennett

Nikdy neni pozde zmenit svuj zivot.

"Laska kvete v kazdem veku a nikdy neni pozde zmenit svuj zivot," rekla mi moje kamaradka "S", kdyz pred dvanacti lety potkala o devet let starsiho 59ti leteho cerstveho vdovce.

25.7.2017 v 21:29 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 648 | Diskuse

Daniela Bulířová

Jak uskutečnit své sny

Jak přijít na to, co vlastně od života chci? Jak najít odpověď na otázku, kterým směrem se vydat pokud zrovna stojím na rozcestí osudu?

25.7.2017 v 8:40 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 212 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4863
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.