Zpověď matky (4. část): Důkaz, na který jsem čekala

Nečekala jsem na nic a počkala si na dceru, až přijde domů a rovnou se jí na to zeptala. Tvrdila mi, že to není její. Že to je jejího chlapce, že to u něho objevila a chtěla ho ochránit a tak mu to sebrala. My jsme si spolu nikdy nelhaly, tak mě to dost zviklalo. Říkala to tak opravdově. Zavolala jsem mu a on potvrdil, že to je jeho taštička a věci a přijel si je vyzvednout. Požádala jsem dceru, aby se s ním ihned rozešla a neriskovala to, že ji do něčeho takového také namočí. Tvrdila, že už se rozcházejí, protože je jí to jasné, že o takovou známost taky nestojí, protože on bývá po drogách hrubý a ona se ho pak bojí. Spojila jsem se s jeho rodiči a řekla jim, co jsem objevila. Reagovali velmi popuzeně a já jsem se jim nedivila.

Pár dní na to, jsem se s manželem domlouvala na plánech na dovolenou. Poté jsem si šla zkontrolovat, kolik mám doma v pokladničce EUR, abych věděla, jestli mám na zaplacení zálohy za jídlo. Chtěli jsme jet na loď. Manžel má kapitánské zkoušky a občas jezdil s partou na „pánskou jízdu“ na pronajaté plachetnici. Několikrát jsme byli s ním, když byli pánové přinuceni vzít svoje drahé polovičky a na pánskou jízdu zapomenout. V tom případě se vždy složíme na jídlo a tak jsem chtěla vědět, jestli mám v kasičce dost peněz nebo jestli si budu muset vyměnit. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v kasičce neměla vůbec nic.

Dcera tou dobou nebyla doma. V pokojíčku měla velký nepořádek a tak jsem se snažila jí z pokoje odnést alespoň talíře s načatým a nedojedeným jídlem, které tam smrdělo. Neuklízela jsem jí tam, ale občas jsem udělala sběr nádobí, abych ho dala do myčky a aby se jí tam nehromadilo. Většinou se po bytě pohybuju bez brýlí, a tudíž už jasně nevidím různé detaily a taky nic bez nich nepřečtu. Ten den jsem měla brýle na očích. V posteli byla hromádka zmačkaných starých papírů a papírků. Rozhodla jsem se, že je sebou vezmu do smetí a pro jistotu jsem je prohlédla, abych nevyhodila třeba nějaké důležité telefonní číslo nebo potřebný doklad. Moji pozornost upoutal moták s dceřiným písmem. Psala v něm svému příteli, že je na čase vrátit peníze, které vzali z mojí kasičky, že se blíží dovolená a že bych na to mohla přijít. To byl šok. Nemohla jsem pochopit, jak mohla dcera někomu říct, kde mám schované peníze na dovolenou a dovolit, aby se mi v nich někdo hrabal a vzal mi je. Zavolala jsem jejímu příteli a řekla mu, že ty peníze musí okamžitě přinést a předat mi je, jinak o to požádám jeho rodiče. Přijel ten samý den a peníze s omluvou vrátil.

Už jsem ale všechno nesvalovala jen na něho. Moje dcera přece byla u toho, měla v tom prsty, podvedla mě, okradla mě s ním. Moje holčička, za kterou bych i dýchala, dokázala něco tak obludného, jako okrást vlastní mámu. Důvěra byla nahlodaná a já jsem začala být ostražitá.

Začínalo léto, začínaly se nosit sukně a kraťasy a ona byla pořád v dlouhém.

Proč?

Jednou se jí poodhrnulo pyžamo, když spala a já jsem měla pocit, že jsem zahlédla vpichy. Věděla jsem, že jde k obvodní lékařce a tu jsem požádala, aby ji vyšetřila a potvrdila mi moje podezření. Telefonicky jsem si pak ověřila, že je to pravda. To byl důkaz, na který jsem čekala.

Ten samý den jsem jí řekla, že už to víme. Ona nezapírala.

 Druhý den nám řekla, že se jí některé rány nechtějí hojit a že má problémy např. na noze. Když nám nohu ukázala, zhrozili jsme se. Byl na ní absces přesně takový, o kterém jsem četla na internetu. Kolem obrovský zánět.

Byl víkend.

Na nic jsme nečekali a odvezli jsme ji na pohotovost do nemocnice. Tam jí ránu vyčistili a ovázali a pozvali jí na převaz. Převazů bylo několik, protože rána byla opravdu ošklivá. Doktor na poliklinice jí řekl, že když s tím nepřestane, o nohu přijde. Dušovala se, že přestane, a s nitrožilním užíváním přestala a začala pervitin šňupat.

Uvědomila jsem si, že to musela dělat i před tím, protože měla pořád oteklé sliznice a proto jsme chodili i na alergologii a hledali příčinu věčné rýmy a zahleněného nosu.

Dcera o sebe najednou měla strach. Možnost, že jí uříznou nohu, ji dost vylekala. Doma plakala a svěřila se mi, že by s tím už chtěla přestat, ale že má dluhy u dodavatele a že jí vyhrožuje. Ona nemá na zaplacení a neví, jak z toho ven.

Vzala jsem svoje peníze na dovolenou a šla jsem za ní dluhy zaplatit.

 Divíte se? Vy byste to pro svoje dítě neudělali? Nepomohli byste mu z bryndy? Nechali byste někoho, aby mu vyhrožoval? Já tedy ne.