milí redaktoři, nemohli byste prosím ukončit tento pamflet o ničem? zvláště proto, že je plný naprostých nesmyslů...člověk, který je na pervitinu, se rozhodně nechová jako pecivál,neleží, nejezdí nikam taxíkem..ba naopak...je naspeedovaný, tudíž se z něj stane poletující cosi - neustále má potřebu se hýbat, neleží v posteli,, je komunikativní, dbá o sebe, i kontakty s rodinou udržuje a naopak - kdejaká babička si pochvaluje: "tak jsem tu naši holku eště nikdy neviděla, ona semnou mluví, jejda..." nestáhne se do sebe, naopak - mluví, pálí jí to, vymluví díru do hlavy...neustále něco tvoří, celé noci nespí, plna nadšení komunikuje s rodinou, se všema....."autorka" se asi snaží spíše popsat ten "pád", kdy je letargická, nekomunikuje, nechodí...radši se vozí taxíkem - (kde na to ta smažka asi bere?" nekonečná letargie patří k odvykání perníku, ale ještě jsem nikdy neviděla, aby smažka v abstáku na sebe dbala..malovala se a tak..možná jen proto, aby šlapala chodník. Hm...už byste s tou "zpovědí matky", která je tak strašlivě nevěrohodná, mohli skončit. PP

Kdepak, Petro, zjevně nemohli, to radši zase ukončí tuhle diskusi jako u šestého nebo kterého dílu, kdy jsme se patrně bouřili už přes míru disciplinovaného čtenáře ;-) Tato redakce se řídí zvrácenou logikou, že tu není pro čtenáře, ale pro autory, což nám koneckonců tehdy docela nepokrytě sdělili... Tak aby vám nezbyli jen ti autoři, milá redakce...

hrozny blabol. krome zjevnych blbosti v clanku (clovek na pervitinu je hyperaktvni, spolecensky az ukecany) me naprosto toci matka, ktera tu v podstate vypisuje o sve hlouposti a omezenosti a place sama nad sebou. pri tom nezapomina pripominat svoji dobrou vychovu, coz mi prijde jako pokus o ukeani ctenare, aby tu chybu proste nikdy nehledal u ni nebo v rodinnych vztazich. nechci tvrdit, ze zrovna tam ten problem byl a stal se pricinou, proc dcera utekla k drogam, spis se snazim poukazat, ze nase zasadova supermatka spis dba na dojem, co udela na ctenare, nez aby se opravdu zamyslela, co mohlo byt spatne.

Já si myslím, že žádná matka-autorka ani neexistuje. Tyhle po sobě jdoucí články, ve kterých se od 1. dílu nic neděje, mají podle mne pouze nalákat čtenáře/klikače na co největší blbost. A tou tyto články opravdu jsou. Nikdo nepochybuje o nulové osvětové hodnotě, smyšlěnosti, nereálnosti, neztotožnění se příběhem, atd. a proto si myslím, že se jedná o cílený prvoplán. Stejně jako nekonečné televizní rodinné seriály - nemají co nabídnout tak působí na základní lidské emoce - zvědavost (jestli to bude ještě větší pí...ina něž do teď) a pocit nadřazenosti (tahle paní je tak hloupá a mimo - jeji blbost, ja život oproti ní zvladám suveréně a říkám si jak jsem na tom dobře). Alespoň u sebe jsem oboje zaznamenal :)

Ve skratce si myslím, že se jedná o mlácení prázdné slámy na objednávku a prohlubování jednoduchosti myšlení čtenářů. :)

Stále víc se přikláním k názoru, že autorka „Zpovědi“ má literární ambice a celé vyprávění je tedy fikce.

Nadání rozhodně autorka má, jelikož hrdinka, sebestředná afektovaná teatrální a nepříliš inteligentní matka, je uvěřitelná. Autorka ale značně podcenila přípravu před psaním románu, měla si o drogách přece jen něco nastudovat...

Nechci se nikoho dotknout, ale ta paní je prostě hloupá

já nějak nevim, chápu, že mít dítě drogově závislé je šílené, ale po čtení téhle série blogů mi připadá, že by autorce asi taky pomohlo dát se na drogy.. možná lepší než za pár let z takových myšlenek skončit v blázinci..

a ještě jedna věc je taková.. i když těžko soudit, ještě má druhé dítě, ale o něm tu je zmínka jen jednou, je to jakoby nikdo jiný v jejím životě než závislé dcera nezůstal.. asi to není srovnatelné, ale při rozvodu kamarádka přišla o syna (zmagořen otcem se dal na cestu nenávisti ke své mámy), přeorientovala se na dítě, které jí zůstalo v péči, které sice je taky zmagořené z občasných návštěv otce, ale soustředí se na to, co jí zůstalo. sice ztracenému synovi kupuje dál dárky i když on je záhy vyhodí před jejíma očima do popelnice s kupou vulgárních slov a výhružek, že jí dá po tlamě a snad i zabije. občas si jen posteskne, vzpomene, uroní slzu, ale pak tu hlavní péči věnuje dítěti, které jí zůstalo, protože tam může ještě dohlédnout a možná i některé věci změnit, vychovat z druhého dítěte slušného člověka.

Nějak se mi nechce věřit, že tento příběh je pravdivý. Paní se vůbec nezmiňuje o manželovi, copak on snad problém s dcerou neřeší ? Pokud je to skutečně pravda, ať se paní okamžitě zvedne z gauče a místo sebelítosti to jde okamžitě řešit. Dceru bych se snažila za každou cenu dostat do léčebny, i za cenu například zbavení svéprávnosti. Pokud by to už jinak nešlo, možná bych jí i udala na policii za prodej drog. Možná by pro ní bylo lepší být ve vězení než venku, kde dál vesele fetuje a prodává drogy. A taky bych madam doporučila, aby si otevřela google a urychleně si vyhledala všechny dostupné informace o drogách, nejenom o pervitinu, existují přece i jiné drogy.

a já myslela že paranoidní jsou ty smažky , ale ne. Po téhle paní už jdou narkomani bez slitování :D

Chtělo by to nějaký obsah.

S každým dílem mám pocit že pisatelka taky není psychicky úplně v pořádku. A nebyla ani předtím než se jí tohle stalo.