Dana
Zpověď matky (29.část): Vydrží ?
Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.
Dana
Zpověď matky (28.část): Dovětek
Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.
Dana
Zpověď matky (27.část): Propuštěná
Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.
Dana
Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku
Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.
Dana
Zpověď matky (25.část): Psychika je prevít
Pořád jsme doufali, že ji na vánoce pustí domů a že už budeme všichni spolu. Nestalo se tak. Těsně před vánocemi jsme měli umožněnou návštěvu. Přivezli jsme jí maličký skládací vánoční stromeček s miniaturními ozdobičkami a trochu vánočního pečiva, protože už měla nárok na přijetí balíčku a dostala k balíčku povolení ho přijmout. Dcera si tam ten maličký stromeček ani nechtěla nechat, měla strach, že když by si vánoce připomínala, že by jí bylo ještě hůř.
Dana
Zpověď matky (24.část): Zábava za mřížemi
Dcera žádala, aby mohla ve vazbě nosit vlastním oblečení. To ale znamenalo, že dostane z venku každý týden něco čistého, alespoň jedny spodní kalhotky, nebo ponožky, či tričko v obálce, aby si dozorci udělali u "civilu" příslušnou čárku. Pozor ale, nesmí se k tomu napsat ani krátký pozdrav nebo podpis. Pokud by v obálce přece jen existoval nějaký pozdrav, obálka bude jako ostatní dopisy předána policii k cenzuře a čistého oblečení by se nedočkala.
Dana
Zpověď matky (23.část): Mašinerie žádostí
Postupně se dopisy měnily. Psala jsem o tom, jak se cítím, jak mi je, jak mi to ublížilo a komu dalšímu to zasáhlo do života a ublížilo mu to. Když jsem to ze sebe dostala, mohla přijít na řadu podpora dcery. Dopisy začaly být optimističtější, mohla jsem v nich už popisovat, co děláme, kde jsme byli, co jsme kde viděli a co jí kdo vzkazuje. Bylo v nich i spousta dotazů, na které jsem nikdy nedostala odpověď.
Dana
Zpověď matky (22.část): Odpustit !
Je zvláštní nad tímhle vším přemýšlet, dávat si všechno na misku vah a dívat se, co převáží. Dopředu to člověk nikdy neví. Musí se ocitnout v té situaci, kterou právě řeší a pak je zajímavé pozorovat výsledek. Uvědomila jsem si, že mi kdysi hlavou při zprávách v televizi proběhla myšlenka, jak se asi cítí rodiče někoho, kdo je odsouzený.
Dana
Zpověď matky (21.část): Dopisy
V Ruzyni byla v celách nejen špína a smrad, ale taky tam byla velká zima a deky navíc nebyly. I kdyby byly, nejsou nijak příjemné, jsou to ty vojenské kousavé, kterým se člověk většinou raději vyhne, pokud může. Tam za každou deku byly ale vděčné. Jídlo tam taky stojí za prd. Člověk si ale může vybrat, jestli chce normální nebo vegetariánskou stravu. Dcera zkusila normální, ale pak to vzdala, protože maso se stejně nedalo pozřít, takže si objednala vegetariánskou a měla aspoň bílkoviny z jogurtu.
Dana
Zpověď matky (20.část): Jen sama se sebou
Náš první dopis dostala někdy po třech měsících. My jsme dopis dostali dřív. Věznice ho ze zákona také musí odeslat ten samý den, kdy ho od vězněného dostane, ale v případě koluzní vazby všechny dopisy posílá policii, ta je zcenzuruje a pak je posílá dál.
Dana
Zpověď matky (19. část): Z Ruzyně do Litoměřic
Jak jsem se už zmínila, dcera se hned po nástupu do Ruzyně potkala se svým tehdejším přítelem, který měl již mnohé „vězeňské“ zkušenosti. Chytře jí poradil, jak si mohou psát, i když ona má koluzní vazbu. Ona se jeho radou řídila a tvrdě na to doplatila. Kromě toho, že si nechala hloupě poradit, ještě projevila vlastní hloupost a do dopisu psala věci, které by normálně přemýšlející člověk nikdy na papír nedal a které jí hodně ublížily. Jenže drogami změněný mozek nemá zábrany a nepřemýšlí jako normální člověk a tak se stalo, že všechny dopisy se dostaly do rukou policie a dcera byla ještě o jeden delikt, a to maření vyšetřování, bohatší.
Dana
Zpověď matky (18. část): Devadesát minut v cele
Byla jsem mile překvapená. Byla sice vyčerpaná a pohublá, ale čistá. Vlasy měla rozpuštěné a voněly. Konečně jsem jí měla v náručí a obě jsme se rozplakaly. Pak se vrhla do náruče tatínka a při návštěvě mu dokonce seděla na klíně. Fajn bylo to, že nemusela sedět někde za stěnou, že jsme ji měli u sebe, vedle sebe a mohli jsme se vzájemně dotýkat. To jsem potřebovala.
Dana
Zpověď matky (17.část): Pocity před první návštěvou
Připadalo nám jako věčnost, než jsme se dočkali první pozvánky k návštěvě ve Vazební věznici v Praze v Ruzyni. Tu věznici máme blízko – nějakých 10 minut cesty autem a Ruzyň je čtvrť tak blízká, že jsem měla aspoň pocit, že když už musí být moje holčička zavřená, tak ji mám aspoň skoro na dohled a dýchá stejný vzduch. Cítila jsem hrůzu z neznáma a zároveň uspokojení z toho, že nemá přístup k drogám a že tedy všechno zlé může být k něčemu dobré. Byly to prostě naprosto protichůdné pocity.
Dana
Zpověď matky (16. část): Hnusný paradox
Situace se ale změnila. Najednou se mě ta otázka začala týkat. Najednou mě muselo zajímat, v jakých podmínkách žije dočasně moje dcera. Najednou jsem se musela smířit s tím, že i já přestoupím tu hranici mezi svobodou a mřížemi, že projdu vrátnicí, protože přece musím s dcerou zůstat v kontaktu. Musím ji navštěvovat, když mi to bude umožněno.
Dana
Zpověď matky (15.část): Pár postřehů z věznice
Sepsala jsem jen pár postřehů sdělených dcerou z období 8 měsíců strávených v Litoměřicích, tak posuďte sami, jak byste následující věci nazvali. Pro mě to byl:
Dana
Zpověď matky (14.část): Absurdistán
Jako elév za vězeňskou zdí se také dozvěděla, jak tam chodí život. Jak si tam například vyměňují informace mezi sebou a rychle se tomu naučila. Její „přítel“ byl v Ruzyni jen na tzv. eskortě.
Dana
Zpověď matky (13.část): Další vyšetřování, soud i výlohy
Dcera měla z důvodu vyšetřování tzv. koluzní vazbu. „Koluzní“ – slovo, kterému jsem absolutně nerozuměla. Ostatně nerozuměla jsem ničemu, s čím jsem se najednou setkala. Vždyť jsem téměř ani nevěděla, že existuje nějaký rozdíl mezi vězením a vazbou.
Dana
Zpověď matky (12.část): Můj první kompromis
Poslední dobou se o vězení o trochu víc mluvilo, protože se televize hodně zabývala vazbou Ratha a Pancové, a tak jsme měli postupně jen tyhle střípky informací z toho, co řekli tihle lidé, když byli propuštění na svobodu. Cítili jsme zoufalství. Já osobně jsem to celé brala jako prohru. Já to tak beru i s odstupem času. Jako matka jsem zklamala. Neochránila jsem svoje dítě, nedokázala jsem to. Nevím sice proč, nevím, jak jsem to mohla dělat lépe a kde jsem něco zkazila. To na výsledku ale nic nemění.
Dana
Zpověď matky (11.část): Jen my, bolest a obavy
Můj mozek reagoval jako mozek starostlivé mámy. Dcera je přece alergik, nemůže mít na rukou kovová pouta, vždyť to vyvolá záchvat, osype se a bude se dusit. Vždycky to tak bylo při doteku kovu na její kůži, vždycky měla alergickou reakci a dokonce skončila i na kapačkách v nemocnici.
Dana
Zpověď matky (10.část): S pouty na rukou
Dcera byla hodně výkonná a tvrdě pracovala. Škoda, že to nebyla legální práce a že neuplatnila svoje schopnosti na něčem zákonném, protože by evidentně uspěla a byla by ve svém oboru dobrá až skvělá. Makala ve dne i v noci. Ano v té době jezdila taxíkem a pěkně se oblékla, měla na nájem a na jídlo. Točila asi i velkou sumu peněz, ale nedá se říct, že by si žila nějak nad poměry. Prostě si žila jako my ostatní, co si normálně vyděláváme. No, to jsem trochu přeci jen přehnala, protože my ostatní si taxík dovolíme jen zcela výjimečně, ale to je asi tak jediný rozdíl.
následující |
Počet článků 29 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 4905 |