Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (15.část): Pár postřehů z věznice

16. 01. 2015 23:55:15
Sepsala jsem jen pár postřehů sdělených dcerou z období 8 měsíců strávených v Litoměřicích, tak posuďte sami, jak byste následující věci nazvali. Pro mě to byl:

Absurdistán uprostřed Evropy

  • Když něco potřebuješ, počkáš do druhého dne a podáš si žádost o to, že si chceš podat žádost

  • Pokud na Tebe nezapomenou, přinesou Ti správný formulář Žádosti na konkrétní věc, o kterou chceš žádat (mají předtištěné formuláře se žádostmi o nejrůznější věci a úkony)

  • Počkáš tedy do druhého dne a vyplněnou žádost předáš

  • Pokud na Tebe zapomenou, dáš si další den opět Žádost o žádost a zkusíš to na další pokus a tak to děláš tak dlouho, dokud se nedočkáš

  • Když máš štěstí a nezapomenou na Tebe, tak dostaneš 2x denně horkou vodu na čaj nebo kafe

  • Můžeš vyfasovat erární spodní prádlo. Pokud ho chceš v nejmenší velikosti S, je malé při předání. Při jakémkoliv pokusu o vyprání mnohonásobně zvětší velikost

  • Jakmile se někde zabydlíš a zvykneš si na spolubydlícího, tak Tě přestěhují jinam. Rozumět si s někým je automaticky nepřípustné, nejsi přece na letním táboře

  • V kriminálu se nesmí smát, máš zažívat jen samé nepříjemné věci, všechno ostatní musí být potlačeno

  • Pokud máš pocit, že je ve Tvé cele teplo, přestěhují Tě do absolutního mrazu

  • Pokud dostaneš povolení, aby Ti rodina přinesla televizi, nepřijmou ji a označí ji za nevyhovující.

  • Dají rodině nové parametry na jinou televizi. Když rodina sežene novou podle parametrů a přinese ji, převezmou ji a na 3 týdny ji dají k prověření technikovi kvůli možné závadnosti

  • Po prověření Ti ji dají na celu. Zjistíš, že nefunguje. Snažíš se ladit kanály celý den, a ono nic. Necháš si ji prověřit a je Ti sděleno, že je O.K. Po několika týdnech zjistíš, že na Tvé cele a na celém Tvém patře není signál

  • Pokud Tě někam vedou, do poslední chvíle nevíš kam. Vědí, že Tě ta stálá nejistota bude deptat a to je účel

  • Nemůžeš vznášet dotazy hodinu a půl před koncem pracovní doby velitelky dozorců, musíš počkat (pokud je to pátek) až do pondělka

  • Na stejný dotaz dostaneš vždycky různou odpověď

  • O návštěvu doktora žádáš několik dní, i pak se nedostaneš k plnohodnotnému doktorovi

  • Pokud se dostaneš k doktorovi, bagatelizuje Tvoje problémy a odmítá Ti požadovanou léčbu

  • Zamítne i předání originálních vitamínů či léků např. na alergii

  • Nejčastější věta při oznámení, že se necítíš dobře je: „Tak chcípni“

  • Ani když se k nim chováš slušně, nezmění své chování a chovají se k Tobě jako ke kusu hovna

  • Krabici, ve které Ti přijde balíček, si můžeš nechat jen, pokud máš povolený civilní oblečení

  • Pokud Ti přijdou křížovky, odesílají je taky na kriminálku k cenzuře

  • Pokud Ti přijdou knihy, také Ti je nepředají bez cenzury kriminálky

  • Dopisy, na které máš nárok 1x za 14 dní, Ti přijdou až za 2-3 měsíce, to platí i obráceně pro dopisy, které posíláš Ty

  • Můžeš si sice objednávat za peníze i jiné jídlo např. z vězeňské kantýny, ale v reálu je to neuskutečnitelné, protože Ti ho nikdo nepřinese

  • Můžeš si půjčit knihy z vězeňské knihovny. Problém je jen v tom, že jim chybí většina stránek, takže nemají smysl. Když máš štěstí, tak má kniha pevnou vazbu a přečteš si název a autora, když máš velké štěstí, máš tam i obsah a zbytek si tedy domyslíš. Jinak jednotlivé stránky vytrhnou a prokouří cikáni – ubalí si do nich vajgly

  • Podivné je i zamřížované okno a před ním záclonka

  • Pod oknem si ale představ jen zadělaný prostor, který vůbec netěsní, což oceníš zvláště v zimě, kdy je v místnosti taková zima, že sedíš v čepici i rukavicích

  • Kamna sice běží na plný koule, ale teplo nemůže dovnitř, protože mu brání velká skříň

  • Okno stejně nemůžeš v žádném případě použít, a to ani jako chladničku na jídlo, protože se k němu nesmíš přiblížit. Na protější budově je zbudovaná zelená budka, ve které po celou dobu sedí stráž (ale ne se samopalem, protože všichni musí zbraně odevzdávat na vrátnici, aby je vězni nemohli použít proti nim. Mohou mít jen teleskopický obušek), Té budce se říká špačkárna, protože v ní pořád někdo sedí a vysílačkou hlásí, pokud se někdo přiblíží k oknu. A hned máš „kázeňák“, i když se třeba jen snažíš něco si vzít z „ledničky“. Mají k dispozici i světlomet se světlem, který by Ti propálil i knížku

Já jsem o světě za vězeňskou zdí neměla vůbec žádné tušení a přiznám se, že mě nic z toho, co se tam děje nikdy vůbec nezajímalo, takže jsem neměla ani žádné představy o tom, co se tam děje nebo co by se tam mělo a mohlo dít. Prostě naprostý nezájem. Postoj k vězněným jsem měla stejný jako téměř sto procent populace, které s touhle otázkou nepřijde za celý svůj život do styku. Že existují vězení jsem brala jako fakt a vcelku jsem kvitovala s povděkem, že existují místa, kam jde zavřít nějaké lumpy, kteří nám ostatním jsou nebezpeční a ochránit nás tak před jejich konáním. Vězení rovná se trest a není hezké. Je dokonce tak ošklivé, že nás všechny děsí a nikdo z nás se tam nikdy nechce dostat. Dál jsem ale nikdy o „ošklivosti“ toho místa nepřemýšlela.

Autor: Dana | pátek 16.1.2015 23:55 | karma článku: 7.92 | přečteno: 1526x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8014 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8396 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14941 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7698 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 148 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 714 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 516 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4869
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.