Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (18. část): Devadesát minut v cele

6. 02. 2015 23:56:07
Byla jsem mile překvapená. Byla sice vyčerpaná a pohublá, ale čistá. Vlasy měla rozpuštěné a voněly. Konečně jsem jí měla v náručí a obě jsme se rozplakaly. Pak se vrhla do náruče tatínka a při návštěvě mu dokonce seděla na klíně. Fajn bylo to, že nemusela sedět někde za stěnou, že jsme ji měli u sebe, vedle sebe a mohli jsme se vzájemně dotýkat. To jsem potřebovala.

V tu chvíli šlo všechno stranou, žádný stud neexistoval, plakaly jsme bez zábran, že nás u toho někdo cizí pozoruje, vzájemně jsme si vyjadřovaly city a kašlaly jsme na to, že policista napjatě poslouchá, co si říkáme.

Po prvních projevech vzájemných citů mi došlo, že za námi zaklaply dveře a že jsme v té malé přehřáté místnosti zamknutí a že dveře nemají kliku. To mě totálně rozhodilo. To jsem neunesla. V tu ránu mě přepadl silný průjem. Klepala a pak i bušila jsem na dveře, snažila jsem se přivolat dozorce, ale trvalo věčnost, než se uráčili a odemkli mi dveře. Vylítla jsem ven jako neřízená střela. Překvapivě pochopili, kam spěchám a nezačali po mě střílet jako po prchajícím vězni. Dokonce na chodbě uskakovali z cesty a ukazovali mi cestu. Záchodek byl hnusný, ale byl tam toaletní papír. To jsem si oddechla, protože jsem z cely vyletěla bez kabelky, a tudíž bez papírových kapesníčků. Zpátky jsem se vracela už pomalým krokem a ubezpečila jsem hlídající dozorce, že pokud mě v té místnosti zamknou, bude se to opakovat.

Nezamkli.

Ale zůstali u otevřených dveří. Našich devadesát minut návštěvy uteklo jako voda. Ke konci vešlo do té miniaturní cely několik dozorců a začali znovu prohledávat tašku, kterou jsme pro dceru přinesli. Všechny věci jí nastrkali do pytle a dali jí ho sebou, tašku nám vrátili. Nedovolili nám, abychom jí tam nechali přineseného plyšového pejska, prohlédli každý časopis a každou stránku knihy, roztrhali i balíček kapesníků, prostě vlezli do všeho. Pak jí nasadili pouta, odvedli jí pryč a nás odvedli za několikery mříže a pak přes dvorek zase k mřížím u vstupní brány. Ani ven jsme nemohli odejít spolu, ale zase jen jeden po druhém, a přitom za každým z nás zamkli mříž. Třásla jsem se jako ratlík a jediné, co jsem si přála, bylo, abych byla co nejdřív doma ve své posteli a mohla v klidu a o samotě dál plakat. Byl to hrozný zážitek. Hrozné bylo i vyprávění dcery o tom, jak probíhalo zatčení a co se dělo potom. Jak úděsné je to, když je člověk v cele předběžného zadržení, což je téměř podzemní kobka bez okna, špinavá, malá. Místo záchodku jen kýbl za plentou a v místnosti další osoba, v případě dcery stará špinavá cikánka. Bez informací, vyděšený, i několik desítek hodin. Potom ho teprve předvedou před soudce, který ho většinou pošle do vazby. To byl silný zážitek. To vyprávění bych ráda ze svého života vymazala, to jsem zažít nepotřebovala. Všechno, co jsem ten den zažila, viděla, cítila, to všechno bych raději nepoznala, protože jsem cítila, že mě to bude děsit hodně dlouho, možná i celý život.

Pak už se náš život odvíjel vcelku monotónně. Vlastně to, co jsme žili, ani život nebyl. Spíš takové živoření. Nikdo z nás se z toho nemohl vzpamatovat. Manžel neměl práci a tak jen nečinně seděl doma a nedokázal se na nic soustředit, kromě venčení psa nemohl ani nic dělat, byl totálně na dně.

Já jsem práci měla a tak jsem musela ráno vstát a jít mezi lidi, kde bych ale tou dobou raději nebyla. Strašně mě vyčerpávalo, že si musím nahodit pohodový obličej a jít, když přitom veškerou svou sílu a energii vyčerpám na to, abych zadržela slzy a aby se mi při hovoru netřásl hlas. Nechtěla jsem, aby moje okolí vědělo, čím právě procházíme. Styděla jsem se za to a také jsem měla strach, abych kvůli tomu o práci nepřišla. Měla jsem smlouvu jen na 1 rok a pak mi mohli bez rozpaků říct sbohem a byli bychom bez práce oba. To jsem nemohla připustit, a tak jsem se přetvařovala, jak to nejlíp šlo. Jenže po příchodu z práce jsem byla zralá jen na procházku se psem a pád do peřin. V noci jsem toho ale stejně moc nenaspala, pořád jsem plakala a budila jsem se mockrát ze spaní na úplně mokrém polštáři od slz. Říkali jsme si, že to nemůže dlouho trvat. Hledali jsme informace na internetu a domnívali jsme se, že taková vazba trvá tak nejvýš 3 měsíce, ale mýlili jsme se. Nebo spíš vazba mohla trvat 3 měsíce, kdyby si ji naše dcera svou nerozvážností neprodloužila.

Autor: Dana | pátek 6.2.2015 23:56 | karma článku: 10.33 | přečteno: 2531x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8014 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8396 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14941 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7698 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 148 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 714 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 516 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4869
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.