Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (22.část): Odpustit !

6. 03. 2015 23:56:00
Je zvláštní nad tímhle vším přemýšlet, dávat si všechno na misku vah a dívat se, co převáží. Dopředu to člověk nikdy neví. Musí se ocitnout v té situaci, kterou právě řeší a pak je zajímavé pozorovat výsledek. Uvědomila jsem si, že mi kdysi hlavou při zprávách v televizi proběhla myšlenka, jak se asi cítí rodiče někoho, kdo je odsouzený.

Myslela jsem tím rodiče, které žijí jinak bezproblémovým životem a ne lidi, kteří mají sami pletky se zákonem a tak tyhle problémy s dětmi pak snad ani neřeší. Jak se třeba cítí máma kluka, který někoho zavraždil? Odsoudí ho máma za to? Přestane se s ním stýkat, odvrhne ho? Tenkrát jsem to ve své mysli nevyřešila a pomyslela jsem si, že je fajn, že to ani řešit nemusím, protože mě se to netýká a určitě nikdy týkat nebude. Najednou jsem se ale ocitla v situaci, kdy něco špatného udělala moje dcera a jak se k tomu postavím, jsem najednou řešit musela. Je to oříšek a kdo není ve stejné situaci, ten to nemůže úplně pochopit a neměl by to ani posuzovat. Můj konečný verdikt v tomhle případě byl, že s tím, co udělala, zásadně nesouhlasím, ale je to moje dcera. Přivedla jsem ji na tenhle svět, nedokázala jsem ji od toho, co udělala, uchránit a zabránit tomu, takže se od ní nebudu distancovat. Bude to těžké, ale já jsem před problémy nikdy neutíkala a umím přijmout odpovědnost. Najdou se lidi, kteří se mnou i s ní budou opovrhovat a s tím musím počítat. Nemůžu jim to vyčítat, musím se s tím smířit. Musím se smířit i s ponížením, které to jí i mě přinese a musím ho unést.

Bolí to. Neskutečně to bolí.

Ale už se to stalo a vyhýbání se tomu nebo zavírání očí, ani bránění se nic nepřinese. Pokud chci žít (a já žiju ráda), tak se s tím musím smířit. To ale neznamená, že jí musím odpustit. Ne. Jsou věci, které se prostě nedělají a které se neodpouštějí.

Nevěděla jsem, v jakém duchu jí mám psát dopisy, nevěděla jsem, jak začít. Věděla jsem, že je v těžké situaci. Že o tom už určitě nemá pochyb a že už jí to dali dostatečně najevo. Co ode mě potřebuje? Teď potřebuje mámu a oporu. Tohle je taky hrozně těžká situace. Když jsem vlastně byla plná vzteku na ní a jediné, co se mi opravdu chtělo, bylo trestat ji. Musela jsem si ale rozumem říct, že teď ji bude trestat stát a moje role bude jiná. Já teď musím být v první řadě máma, protože chci, aby tuhle hroznou situaci a prostředí přežila. Aby se z toho mohla poučit a aby mohla začít znovu.

A tak jsem si to pomalu začala rovnat v hlavě, a protože jsem člověk pozitivní, začala jsem si hledat v těhlech „sračkách“ ty relativně dobré věci.

Fajn přece je, že někdo jejímu konání konečně zabránil, fajn je, že už nemá (aspoň můžu doufat) přístup k drogám a tedy musí začít abstinovat, což je krok správným směrem. To jsem si vlastně moc přála. Když pak trávila hodně času na samotce, tak jsem zase jako pozitivní vnímala, že má spoustu času přemýšlet sama o sobě a o tom, jak žila a co dělala, co měla a čeho si nevážila a komu všemu tím ublížila. Za celý život nepřečetla téměř žádnou knížku a najednou jich přečetla mraky. To je taky dobrá věc. V dopisech jsem se rozhodla, že se nebudu přetvařovat, že v nich nebudu kalkulovat s tím, co píšu. Jestli se to hodí nebo ne, co si o nich pomyslí ten, kdo je cenzuruje, jestli jí rozlítostní nebo naštvou. Prostě jsem začala psát tak, jak jsem to cítila. Zpočátku byly dopisy plné vzteku. Vynadala jsem jí alespoň na dálku. Konečně jsem si byla jistá, že jí vynadat můžu, protože určitě neodmítne přečíst si dopis z domova, když už ho bude mít v ruce. Dokud byla na svobodě, tak mi příležitost k vynadání nedala a já jsem to ze sebe potřebovala dostat. Teď se tomu nemohla bránit.

Autor: Dana | pátek 6.3.2015 23:56 | karma článku: 24.96 | přečteno: 14145x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8014 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8396 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14941 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7698 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 153 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 720 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 519 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4869
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.