Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (24.část): Zábava za mřížemi

20. 03. 2015 23:55:01
Dcera žádala, aby mohla ve vazbě nosit vlastním oblečení. To ale znamenalo, že dostane z venku každý týden něco čistého, alespoň jedny spodní kalhotky, nebo ponožky, či tričko v obálce, aby si dozorci udělali u "civilu" příslušnou čárku. Pozor ale, nesmí se k tomu napsat ani krátký pozdrav nebo podpis. Pokud by v obálce přece jen existoval nějaký pozdrav, obálka bude jako ostatní dopisy předána policii k cenzuře a čistého oblečení by se nedočkala.

Hrozili sice, že pokud něco čistého každý týden nedojde, nebude moci civil používat. V praxi to ale tak striktně nedodržovali, protože my jsme jí nosili čisté oblečení při každé návštěvě. Použité oblečení jsme zase odnášeli domů na vyprání. Horší situace ale byla, když se naše návštěva nemohla dlouhou dobu uskutečnit. Dcera nám líčila, jak to vypadalo, když jí oblékli erární prádlo. Do toho, co nazývali spodní kalhotky, by se vešla několikrát a ostatní hadry na ní taky jen visely. Dokud byla v Ruzyni, tak se taky stalo, že dívku (nebo ženu), která neměla nikoho, kdo by jí prádlo nosil a byla tudíž v erárním, ostatní šikanovaly a ubližovaly jí. Dcera si byla vědoma toho, že nesmí před ostatními ukázat jakoukoliv slabost.

Líbilo se mi, že alespoň v počátku se udržovala v kondici, a mezích možností v cele tvrdě cvičila. V televizi se sice mluví o tom, že ve vězeních jsou tělocvičny a společenské místnosti, ale to neznamená, že do nich věznění můžou se vší samozřejmostí chodit. Zase si musí dávat žádost za žádostí a někdy se na ně usměje štěstí a na chvíli se tam dostanou.

Z počátku, než nám začaly chodit dopisy od dcery, jsme dostávali jen malé zprávy přes právníka. Žádala nás například jeho prostřednictvím, abychom jí poslali něco na zabavení, protože čas tam pomalu utíká a není co dělat. Ona totiž ani televize tam není samozřejmostí. Někde jí na celu půjčí jen na pár dní, někomu povolí, aby měl vlastní a jinak není celý den co dělat.

My venku si říkáme, na co by měli mít ve vězení takový luxus jako je televize. Fakt je ale ten, že jsme nikdy nebyli 24 hodin zavření v jedné malé cimře a nemuseli jsme celý den jen koukat do zdi.

Sehnala jsem jí několik obrazů (na vymalovávání, na vyškrabávání), kanavu na vyšívání, bavlnky, háčkování, vzorníky, karty, hry. Stálo mě to spoustu peněz, ale například obrazy nikdy nedodělala, a ač byly nejdražší, vyhodila jsem za ně peníze zbytečně. Vyšívání a háčkování bylo taky zbytečné, protože jí to nedali. Slíbili, že se těmto pracem může věnovat na společenské místnosti, ale nikdy jí tam nevzali. Takže zbyly jen knihy, křížovky a časopisy.

Když byla v Litoměřicích sama na cele a neměla ani televizi, tak požádala o povolení mít tam vlastní. Volala jsem do věznice a zjišťovala, jaké ta televize musí mít parametry, abychom jí mohli koupit. První televizi jí tam vezl právník, aby ji dostala co nejdřív. Zbytečná cesta. Za jeho čas, který cestou strávil, jsme zaplatili asi 4 tisíce, za televizi také tolik a nakonec ji přivezl zpátky, že ji od něho nepřevzali, protože je velká. Koupili jsme tedy novou a ještě menší – cestovní. Pak ale bylo dlouhé období, kdy jsme se kvůli eskortám s dcerou neviděli, a když se nám konečně podařilo uskutečnit návštěvu a předat televizi, tak ji nejdříve odeslali na kontrolu k technikovi, což trvá několik týdnů. To už se ale blížily vánoce a dcera měla obavu, jak je psychicky zvládne, když bude sama a ani tu televizi pořád nemá. Na poslední chvíli jí televizi přinesli. Problém byl ale v tom, že na ni nic nešlo chytit. I když jsem všechno dopředu konzultovala s věznicí, nikdo mi neřekl, že v patře, kde jsou ubytované ženy, žádná televize s vnitřní anténou nefunguje. Naše několikaměsíční snažení a dvakrát vydané peníze na televizi tedy byly zbytečné.

A vánoce byly za dveřmi.

Autor: Dana | pátek 20.3.2015 23:55 | karma článku: 19.76 | přečteno: 12180x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8014 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8396 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14941 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7698 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 153 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 720 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 519 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4869
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.