Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zpověď matky (25.část): Psychika je prevít

27. 03. 2015 23:53:00
Pořád jsme doufali, že ji na vánoce pustí domů a že už budeme všichni spolu. Nestalo se tak. Těsně před vánocemi jsme měli umožněnou návštěvu. Přivezli jsme jí maličký skládací vánoční stromeček s miniaturními ozdobičkami a trochu vánočního pečiva, protože už měla nárok na přijetí balíčku a dostala k balíčku povolení ho přijmout. Dcera si tam ten maličký stromeček ani nechtěla nechat, měla strach, že když by si vánoce připomínala, že by jí bylo ještě hůř.

Nakonec si ho nechala a myslím, že byla docela ráda. Překvapivě totiž na vánoce nebyla v cele sama,

dostala spolubydlící a tak vánoce „oslavily“ ve dvou.

My jsme měli vánoce smutnější, protože nám chyběla.

Fajn bylo, že se je s námi rozhodla strávit naše starší dcera, a tak jsme se necítili tak naprosto opuštění.

Po vánocích zase několik týdnů nevyšla návštěva, ale když jsme se konečně setkali, tak nám dcera o vánocích vyprávěla a dala najevo, že byla ráda, že tam stromeček má. Já vím, že je děsivé, trávit takovéhle svátky bez rodiny a o samotě, ale člověk se tomu nesmí podat a musí najít sílu si udělat hezké chvilky třeba i v nevábných a děsivých podmínkách. Dokáže tím, že je pořád člověkem, že má nějaké zvyky, které mu stojí za to udržovat, ať se děje, co se děje. Pomůže mu to udržet psychiku a pořád věřit v naději, že to špatné brzy skončí.

Psychika je prevít a nejvíc útočí, když je člověk sám. Brzy po vánocích byla dcera v cele zase sama a psychicky šla hodně dolů. Přestala cvičit, někdy to opravdu vypadalo, jako že všechno vzdává. Budíček byl pořád brzy ráno (myslím, že to bylo v 5:30), takže musela vstát, ale potom si zase lehla a prospala téměř celý den. Zvláště v době, kdy nám nebyla umožněna pravidelná návštěva a ona už neměla vůbec co číst, neměla televizi, neměla společnost, dopisy ani naději na blízkou návštěvu, ztratila vůli, cokoliv jiného než spaní dělat. Kde jsou ty časy, kdy udělala třeba 70 sklapovaček nebo kliků. Při návštěvě jsme se docela zhrozili. Byla bledá, kůži měla až prošedivělou, vlasy hodně prořídlé a slabé, říkala, že už nechodí ani na vycházku na vězeňský dvůr, aby byla chvíli na vzduchu, během celé návštěvy se chvěla a třásla. Tatínek si vylezl na stůl, který nás od ní dělil a celou návštěvu ji držel v náručí a zahříval. Když jsme odcházeli, bolelo nás u srdce a měli jsme o ní zase větší strach.

Policisté tvrdili, že budou do vánoc vyslechnuti všichni svědci a že by už nemusela buď být ve vazbě nebo by alespoň nemusela mít koluzní vazbu a aspoň dopisy by konečně mohla dostávat bez prodlevy. Jenže nic nenasvědčovalo tomu, že by k tomu mělo dojít. Pomocí právníka jsme napsali dopis soudu, že jsme jí sehnali práci a že za ni převezmeme záruku. Konečně byl známý datum soudu a soud proběhl. S úlevou jsem slyšela, jak soudce říká, že důvody vazby pominuly a že jí propouští na svobodu. Spadl mi kámen ze srdce. Myslela jsem, že je to nejhorší za námi. Právník tvrdil, že bude volná v momentě, kdy ji soudce propustí. Na vlastní uši jsem slyšela, že ji soudce propustil, ale překvapivě jí nesundali pouta a nepustili jí s námi domů. Právník nám to vysvětlil tak, že státní zástupkyně má právo odvolat se do 3 dnů proti rozhodnutí soudce. Pokud to do 3 dnů neudělá, bude dcera okamžitě propuštěná. To bylo ve středu. Pro nás to tedy znamenalo, že musíme 3 dny čekat. Nikdo ale neřekl, jestli to mají být 3 normální dny nebo 3 dny pracovní. Každopádně to ale znamenalo, že ji zase ve čtvrtek odeskortovali do Litoměřic, kam už myslela, že se nevrátí. Tohle zklamání jí připravilo o zbytek sil a ona se zhroutila. Pak už neměla zájem o nic a neměla chuť se prát. O jejím stavu beznaděje jsme se samozřejmě dozvěděli až při návštěvě. Já jsem to ale prožívala úplně stejně. Taky jsem se zhroutila.

Autor: Dana | pátek 27.3.2015 23:53 | karma článku: 19.35 | přečteno: 13238x

Další články blogera

Dana

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 8014 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 8396 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 14941 | Diskuse

Dana

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 7698 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 148 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 714 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 15.10 | Přečteno: 516 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 441 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč je důležité mít se rád?

Mít se rád...něco tak prostého, přirozeného, chtěného, toužícího, radostného, vrozeného a přesto pro některé z nás tolik složité, zamotané, nemožné, neuskutečnitelné, zraňující.

20.11.2017 v 8:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4869
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.