Pavla Matějů
- Počet článků 29
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4906x
Seznam rubrik
Pavla Matějů
Zpověď matky (25.část): Psychika je prevít
Pořád jsme doufali, že ji na vánoce pustí domů a že už budeme všichni spolu. Nestalo se tak. Těsně před vánocemi jsme měli umožněnou návštěvu. Přivezli jsme jí maličký skládací vánoční stromeček s miniaturními ozdobičkami a trochu vánočního pečiva, protože už měla nárok na přijetí balíčku a dostala k balíčku povolení ho přijmout. Dcera si tam ten maličký stromeček ani nechtěla nechat, měla strach, že když by si vánoce připomínala, že by jí bylo ještě hůř.
Pavla Matějů
Zpověď matky (24.část): Zábava za mřížemi
Dcera žádala, aby mohla ve vazbě nosit vlastním oblečení. To ale znamenalo, že dostane z venku každý týden něco čistého, alespoň jedny spodní kalhotky, nebo ponožky, či tričko v obálce, aby si dozorci udělali u "civilu" příslušnou čárku. Pozor ale, nesmí se k tomu napsat ani krátký pozdrav nebo podpis. Pokud by v obálce přece jen existoval nějaký pozdrav, obálka bude jako ostatní dopisy předána policii k cenzuře a čistého oblečení by se nedočkala.
Pavla Matějů
Zpověď matky (23.část): Mašinerie žádostí
Postupně se dopisy měnily. Psala jsem o tom, jak se cítím, jak mi je, jak mi to ublížilo a komu dalšímu to zasáhlo do života a ublížilo mu to. Když jsem to ze sebe dostala, mohla přijít na řadu podpora dcery. Dopisy začaly být optimističtější, mohla jsem v nich už popisovat, co děláme, kde jsme byli, co jsme kde viděli a co jí kdo vzkazuje. Bylo v nich i spousta dotazů, na které jsem nikdy nedostala odpověď.
Pavla Matějů
Zpověď matky (22.část): Odpustit !
Je zvláštní nad tímhle vším přemýšlet, dávat si všechno na misku vah a dívat se, co převáží. Dopředu to člověk nikdy neví. Musí se ocitnout v té situaci, kterou právě řeší a pak je zajímavé pozorovat výsledek. Uvědomila jsem si, že mi kdysi hlavou při zprávách v televizi proběhla myšlenka, jak se asi cítí rodiče někoho, kdo je odsouzený.
Pavla Matějů
Zpověď matky (21.část): Dopisy
V Ruzyni byla v celách nejen špína a smrad, ale taky tam byla velká zima a deky navíc nebyly. I kdyby byly, nejsou nijak příjemné, jsou to ty vojenské kousavé, kterým se člověk většinou raději vyhne, pokud může. Tam za každou deku byly ale vděčné. Jídlo tam taky stojí za prd. Člověk si ale může vybrat, jestli chce normální nebo vegetariánskou stravu. Dcera zkusila normální, ale pak to vzdala, protože maso se stejně nedalo pozřít, takže si objednala vegetariánskou a měla aspoň bílkoviny z jogurtu.
Pavla Matějů
Zpověď matky (20.část): Jen sama se sebou
Náš první dopis dostala někdy po třech měsících. My jsme dopis dostali dřív. Věznice ho ze zákona také musí odeslat ten samý den, kdy ho od vězněného dostane, ale v případě koluzní vazby všechny dopisy posílá policii, ta je zcenzuruje a pak je posílá dál.
Pavla Matějů
Zpověď matky (19. část): Z Ruzyně do Litoměřic
Jak jsem se už zmínila, dcera se hned po nástupu do Ruzyně potkala se svým tehdejším přítelem, který měl již mnohé „vězeňské“ zkušenosti. Chytře jí poradil, jak si mohou psát, i když ona má koluzní vazbu. Ona se jeho radou řídila a tvrdě na to doplatila. Kromě toho, že si nechala hloupě poradit, ještě projevila vlastní hloupost a do dopisu psala věci, které by normálně přemýšlející člověk nikdy na papír nedal a které jí hodně ublížily. Jenže drogami změněný mozek nemá zábrany a nepřemýšlí jako normální člověk a tak se stalo, že všechny dopisy se dostaly do rukou policie a dcera byla ještě o jeden delikt, a to maření vyšetřování, bohatší.
Pavla Matějů
Zpověď matky (18. část): Devadesát minut v cele
Byla jsem mile překvapená. Byla sice vyčerpaná a pohublá, ale čistá. Vlasy měla rozpuštěné a voněly. Konečně jsem jí měla v náručí a obě jsme se rozplakaly. Pak se vrhla do náruče tatínka a při návštěvě mu dokonce seděla na klíně. Fajn bylo to, že nemusela sedět někde za stěnou, že jsme ji měli u sebe, vedle sebe a mohli jsme se vzájemně dotýkat. To jsem potřebovala.
Pavla Matějů
Zpověď matky (17.část): Pocity před první návštěvou
Připadalo nám jako věčnost, než jsme se dočkali první pozvánky k návštěvě ve Vazební věznici v Praze v Ruzyni. Tu věznici máme blízko – nějakých 10 minut cesty autem a Ruzyň je čtvrť tak blízká, že jsem měla aspoň pocit, že když už musí být moje holčička zavřená, tak ji mám aspoň skoro na dohled a dýchá stejný vzduch. Cítila jsem hrůzu z neznáma a zároveň uspokojení z toho, že nemá přístup k drogám a že tedy všechno zlé může být k něčemu dobré. Byly to prostě naprosto protichůdné pocity.
Pavla Matějů
Zpověď matky (16. část): Hnusný paradox
Situace se ale změnila. Najednou se mě ta otázka začala týkat. Najednou mě muselo zajímat, v jakých podmínkách žije dočasně moje dcera. Najednou jsem se musela smířit s tím, že i já přestoupím tu hranici mezi svobodou a mřížemi, že projdu vrátnicí, protože přece musím s dcerou zůstat v kontaktu. Musím ji navštěvovat, když mi to bude umožněno.
Pavla Matějů
Zpověď matky (15.část): Pár postřehů z věznice
Sepsala jsem jen pár postřehů sdělených dcerou z období 8 měsíců strávených v Litoměřicích, tak posuďte sami, jak byste následující věci nazvali. Pro mě to byl:
Pavla Matějů
Zpověď matky (14.část): Absurdistán
Jako elév za vězeňskou zdí se také dozvěděla, jak tam chodí život. Jak si tam například vyměňují informace mezi sebou a rychle se tomu naučila. Její „přítel“ byl v Ruzyni jen na tzv. eskortě.
Pavla Matějů
Zpověď matky (13.část): Další vyšetřování, soud i výlohy
Dcera měla z důvodu vyšetřování tzv. koluzní vazbu. „Koluzní“ – slovo, kterému jsem absolutně nerozuměla. Ostatně nerozuměla jsem ničemu, s čím jsem se najednou setkala. Vždyť jsem téměř ani nevěděla, že existuje nějaký rozdíl mezi vězením a vazbou.
Pavla Matějů
Zpověď matky (12.část): Můj první kompromis
Poslední dobou se o vězení o trochu víc mluvilo, protože se televize hodně zabývala vazbou Ratha a Pancové, a tak jsme měli postupně jen tyhle střípky informací z toho, co řekli tihle lidé, když byli propuštění na svobodu. Cítili jsme zoufalství. Já osobně jsem to celé brala jako prohru. Já to tak beru i s odstupem času. Jako matka jsem zklamala. Neochránila jsem svoje dítě, nedokázala jsem to. Nevím sice proč, nevím, jak jsem to mohla dělat lépe a kde jsem něco zkazila. To na výsledku ale nic nemění.
Pavla Matějů
Zpověď matky (11.část): Jen my, bolest a obavy
Můj mozek reagoval jako mozek starostlivé mámy. Dcera je přece alergik, nemůže mít na rukou kovová pouta, vždyť to vyvolá záchvat, osype se a bude se dusit. Vždycky to tak bylo při doteku kovu na její kůži, vždycky měla alergickou reakci a dokonce skončila i na kapačkách v nemocnici.
Pavla Matějů
Zpověď matky (10.část): S pouty na rukou
Dcera byla hodně výkonná a tvrdě pracovala. Škoda, že to nebyla legální práce a že neuplatnila svoje schopnosti na něčem zákonném, protože by evidentně uspěla a byla by ve svém oboru dobrá až skvělá. Makala ve dne i v noci. Ano v té době jezdila taxíkem a pěkně se oblékla, měla na nájem a na jídlo. Točila asi i velkou sumu peněz, ale nedá se říct, že by si žila nějak nad poměry. Prostě si žila jako my ostatní, co si normálně vyděláváme. No, to jsem trochu přeci jen přehnala, protože my ostatní si taxík dovolíme jen zcela výjimečně, ale to je asi tak jediný rozdíl.
Pavla Matějů
Zpověď matky (9.část): Všude mezi námi
Tohle nezůstane bez povšimnutí, zavřou ji. Není tady žádná otázka „jestli“, jen „kdy“. Napětí tedy nepovoluje, spíš naopak. Přinesla mi větrovku a bundu. Obě moc pěkné, úplně nové. Já takového nic nemám a hodily by se mi. Jak se k tomu ale mám postavit? Mám od ní ten dárek přijmout? Vždyť vím, že za poctivé peníze to není. Já nechci nic z nějaké kriminální činnosti. Když to přijmu, nebude to jen němý souhlas s tím, co dělá?
Pavla Matějů
Zpoveď matky (8.část): Udat vlastní dceru?
Člověk, který prodává drogy, se u mě rovná vrahovi. A to je teď moje dcera. Teď se peru nejen s tím, že moje dcera bere drogy, ale i s tím, že je prodává jiným. Že vydělává na neštěstí druhých. Ona necítí, že je něco špatně a s tím se taky nemůžu vyrovnat. Jak je to možné? Vždyť na ni působím od malička. Od malička ví, co je správné a co není. Kam se poděla moje výchova? Kde jsem udělala chybu? Nemůžu spát, hlavou se mi neustále honí spousta otázek a na žádnou neznám odpověď. Jsem naprosto rozhašená, roztrhaná vnitřně a neumím se s tím porovnat, neumím s tím žít. Pořád mi tečou slzy.
Pavla Matějů
Zpověď matky (7.část): Další šok
Už jsme nepochybovali o tom, jestli děláme správnou věc. Museli jsme to udělat, s drogami se opravdu nedá žít. Nedá se žít s tím vědomím, že si naše dítě ničí před našima očima život a zdraví. S obavami, koho k nám domů přivede, kdo nás okrade. Pořád si hlídat věci, kabelku, peněženku. Noc co noc se bát, co s ní asi je, kde a s kým asi je, jestli vůbec žije, jestli neleží někde ve škarpě zraněná, zbitá, zdrogovaná, mrtvá.
Pavla Matějů
Zpověď matky (6. část): Vyměnila nás za drogy
Život není vždycky jen krásný a jednoduchý. Prošla jsem si už mnohým, nevzdala jsem se, ani když jsem bojovala s rakovinou. Vždycky jsem se se vším poprala. Prala jsem se i v situacích, které pro mě byly nové, a neměla jsem vždycky po ruce osvědčené postupy. Klidně jsem bojovala systémem pokus-omyl, někdy úspěšně, někdy neúspěšně, ale vždycky bylo čím se poučit, někam se posunout a zkoušet to znovu a znovu až do úspěšného konce.
Pavla Matějů
Zpověď matky (5. část): Dostat ji na dno
Dcera se mi začala zase víc svěřovat, víc se mi věnovala a dávala mi najevo, že už s drogami nechce mít nic společného. Přestala se naprosto stýkat s bývalým přítelem. Aspoň jsem si to myslela. Jenže on patřil k jejím společníkům a kamarádům, a tak se vlastně pořád potkávali, když byli všichni kamarádi pohromadě. Netušila jsem, že všichni, kteří nás v té době navštěvovali, patří do jednoho pytle. Myslela jsem, že problém měl jen on a potažmo moje dcera.
Pavla Matějů
Zpověď matky (4. část): Důkaz, na který jsem čekala
Nečekala jsem na nic a počkala si na dceru, až přijde domů a rovnou se jí na to zeptala. Tvrdila mi, že to není její. Že to je jejího chlapce, že to u něho objevila a chtěla ho ochránit a tak mu to sebrala. My jsme si spolu nikdy nelhaly, tak mě to dost zviklalo. Říkala to tak opravdově. Zavolala jsem mu a on potvrdil, že to je jeho taštička a věci a přijel si je vyzvednout. Požádala jsem dceru, aby se s ním ihned rozešla a neriskovala to, že ji do něčeho takového také namočí. Tvrdila, že už se rozcházejí, protože je jí to jasné, že o takovou známost taky nestojí, protože on bývá po drogách hrubý a ona se ho pak bojí. Spojila jsem se s jeho rodiči a řekla jim, co jsem objevila. Reagovali velmi popuzeně a já jsem se jim nedivila.
Pavla Matějů
Zpověď matky (3.část): Klid před bouří
Pak nastalo období relativního klidu a já jsem začala mít pocit, že „pubertální“ a „experimentální“ období máme za sebou. Byl opravdu klid. Chodila do školy, občas si přivydělávala na krátkodobé brigádě, prostě žila jako všichni ostatní.
Pavla Matějů
Zpověď matky (2.část): Nebyla jsem úplně slepá, jen úplně „blbá“.
Moje mladší dcera se drogám nevyhnula a stala se jejich uživatelkou. Jsem dobrá máma, ale víra v to, že jsem dobrá máma byla rázem nabouraná a těžko jsem hledala cestu, jak tomu zase uvěřit. Vždycky jsem svoje děti milovala a dávala jim to najevo. Nevyrůstaly vedle mě jako vedle „studeného čumáku“, který své city nedává najevo. Podporovala jsem je ve sportech, v učení, v různých zábavných aktivitách. Snažila jsem se jim být pořád nablízku a podpořit je, kdykoliv projevily zájem. Zajímala jsem se o to, čím se baví, co je baví, co cítí, jak se cítí, jak jim jde učení, a to nejen učení ve škole, ale i v jejich zábavných aktivitách a sportu. Já sama nejsem ve sportu nijak nadaná, ale i přesto jsem se snažila (dokud jsem jim stačila), jim dělat parťáka a krýt jim všude, kde to potřebovaly záda. Moje dcery věděly, že za mnou můžou s čímkoliv přijít a já je neodmítnu a vždycky si pro ně najdu čas a pomůžu.
Pavla Matějů
Zpověď matky (1.část)
Moje dcera byla uživatelkou drog. Píšu „byla“, protože v to věřím. Musím psát „věřím“, protože slovo „doufám“ by bylo málo, s tím by se mi špatně žilo. Chtěla jsem napsat, že bych s tím dál nedokázala žít, ale to není pravda. Člověk dokáže všechno, když musí. O tom jsem se v nedávné minulosti dostatečně přesvědčila. A byla to síla, to mi věřte.
